Kdo je můj otec? Režisér Zdeněk Tyc se po 13 letech vrací do kin s Městem otců

Po třinácti letech se Zdeněk Tyc vrací k celovečernímu hranému filmu. Město otců, které mělo světovou premiéru na letošním MFF Karlovy Vary, vstoupí 29. října do českých kin. Film o otci a synovi, kteří mají stejné jméno, ale každý z nich žije v úplně jiném světě, uvede distributor Falcon.

Co když zjistíte, že muž, kterého jste celý život považovali za svého otce, vaším otcem není?

Právě od této otázky se odvíjí příběh filmu Město otců režiséra Zdeňka Tyce. Třicátník Richard žije se svým otcem v panelákovém bytě v Adamově. Pracuje ve fabrice, poslouchá punk a do svého života si příliš nikoho nepouští. Jeho otec Richard, bývalý učitel literatury, je jeho pravým opakem – vzdělaný, citlivý a trpělivý muž, který syna po odchodu matky vychoval sám.

Pak ale matka zemře a dosavadní jistoty se začnou rozpadat.

Richard se dozví, že jeho otec není jeho biologickým otcem. Vydává se proto hledat muže, který by jím mohl být. Pátrání po vlastní minulosti se postupně mění v cestu, na které potkává podivné, směšné i bolestně známé postavy a konfrontuje se s různými podobami mužství, rodiny a vlastního života.

„Město otců není detektivka o hledání biologického otce. Je to spíš cesta člověka, který se snaží zjistit, kdo vlastně je,“ 

Otec, nebo ten, kdo vás vychoval?

Film staví do centra vztah dvou mužů, kteří spolu sdílejí domácnost, minulost i jméno, ale přesto si často nerozumějí. Otázka biologického původu tak postupně ustupuje mnohem zásadnější otázce: Co z člověka dělá otce? Krev, nebo roky společného života?

Tyc přitom svůj příběh zasazuje do konkrétního prostředí Adamova a Ostravy. Vedle paneláků a fabrik se ve filmu potkává svět bývalého učitele literatury s punkovou kulturou. V jednom bytě tak může mít své místo jak kapela Našrot, tak Bergmanovy Šepoty a výkřiky. Právě tento kontrast je jedním z charakteristických prvků filmu. 

Návrat Zdeňka Tyce

Město otců je prvním celovečerním filmem Zdeňka Tyce od snímku Jako nikdy z roku 2013. Režisér, který na sebe upozornil už filmem Vojtěch, řečený sirotek a později natočil mimo jiné Žiletky a Smradi, se tentokrát vydává do současnosti a k tématu rodiny, identity a hledání vlastních kořenů. 

V hlavních rolích se představují Tomáš Vravník a Vladimír Javorský, dále hrají Lucie Trmíková, Pavlína Štorková, Igor Chmela, Jan Vondráček a Attila Mokos. Scénář napsal Roman Vojkůvka, kameru měl Tomáš Kresta. 

Film měl světovou premiéru na 60. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde byl uveden v sekci Zvláštní uvedení. 

Film, který vyrůstá z konkrétního místa

Adamov a Ostrava nejsou v Městě otců pouze kulisou. Film se pohybuje mezi panelovými sídlišti, průmyslovým prostředím a světem lidí, kteří si svůj život musí často nějak poskládat sami. I proto je cesta za biologickým otcem zároveň cestou do prostředí, které Richard dosud znal jen zprostředkovaně.

Město otců je komorní film o velké otázce: Je důležitější vědět, odkud pocházíme, nebo pochopit, kdo při nás skutečně stál?

Film vznikl v česko-slovensko-polské koprodukci. Producenty jsou Pavel Vácha a Eva Váchová za společnost Bratři, koproducenty Artiléria, Cinepoint, Whisper films, Coming Soon a Drive Film Factory. Film byl podpořen Státním fondem audiovize, Jihomoravským filmovým fondem a Moravskoslezským krajem.