Jak je to s bitvami a zbraněmi ve filmu Jan Žižka?

Zásadní roli v historickém filmu Jan Žižka hrají boje mezi budoucím vojevůdcem a jeho protivníky. „Žižka dobře věděl, že nemůže konkurovat množství a kvalitě zbroje soupeřů, proto používal zbraně, které byly jeho lidem blízké – upravené srpy, palcáty, cepy, věci, se kterými uměli zacházet. On je použil, předělal, pobil a udělal z nich bojové zbraně,“ vysvětlil Petr Jákl.

Podle něj tak byl Jan Žižka největším inovátorem vojenské strategie. „Je dodnes jedním z největších vojevůdců na světě. Chtěl jsem, aby tyhle náznaky ve filmu byly a ukázali jsme během děje jeho chytrost, to, jak byl schopen bojovat a jakým způsobem věci využíval,“ osvětlil režisér a producent.

Jestli bitvy probíhaly opravdu přesně tak, jak je diváci ve filmu uvidí, samozřejmě nemůže potvrdit nikdo. Odborný poradce snímku, prof. PdDr. Jaroslav Čechura, DrSc. to vysvětluje: „Velikost bitev ve středověku byla dána tím, jak byli kronikáři štědří na počty vojáků nebo bojovníků, kteří se té které akce zúčastnili. Podle mého názoru byly bitvy mnohem menší a počty vojsk daleko nižší, než jak byly zapsány,“ svěřil se profesor Čechura.

Natáčení filmu Jan Žižka bylo náročné i pro filmové zbrojíře. Na place se pohybovalo velké množství postav a každá postava měla navíc různé zbraně, které se musely vyrobit. S ohledem na náročné kaskadérské scény pak bylo potřeba zbraně opravovat a měnit. „Hereckých zbraní bylo kolem stovky, celkem se ve filmu použilo přes šest set zbraní. Speciální herecké zbraně se vyráběly z duralu a hliníku, aby byly lehčí, některé měly i gumové části. Dělaly se i jejich kopie,“ vysvětlili zbrojíři snímku.

„Podle typu postavy se volil také typ zbraní. Někdo tak má ve filmu dva meče, někdo velkou sekeru, někdo palcát, někdo biják. Biják je středověká úderná zbraň, konstrukcí velmi podobná řemdihu, ale místo velké koule s ostny je na řetězu zavěšen jiný předmět, například kovový hranol, kroužky nebo malé kovové kuličky,“ dodali.

Petr Jákl si samozřejmě jako bývalý kaskadér zakládá na choreografiích jednotlivých bojů. „Čím menší množství lidí na place, tím je potřeba lepší choreografie. Boje musejí být propracovanější a my jsme dávali velký důraz na to, aby herci a kaskadéři společně trénovali. Postupně jsme vytvořili zajímavé souboje, při kterých se naštěstí ani nikdo nezranil, což je samo o sobě dost zázrak. Chvílemi to byla neuvěřitelná řežba, ale díky tomu, že to bylo dobře připravené, nedošlo k žádným větším zraněním,“ dodal režisér.

Snímek o neznámém žoldákovi, ze kterého se zrodit nejslavnější husitský vojevůdce, tak bude do kin uveden od 8. září jak v originálu s titulky, tak v českém dabingu. Na tom se kromě herců na plátně podíleli například i Petr Lněnička, Nina Horáková, Martin Stránský, Michal Dlouhý, Václav Rašilov, Jaromír Meduna, Jan Šťastný, Ondřej Kavan, Jitka Čvančarová, Tomáš Juřička, Petr Neskusil, Vasil Fridrich, Ernesto Čekan, Pavel Nečas, David Matásek, Filip Antonio, Josef Pejchal a další.